Casablancu založili Berbeři v 7. století, později ji osídlily arabské kmeny a evropští kolonisté z Portugalska, Španělska a Francie. Výsledkem je město s rozmanitými kulturami a architekturou, kde je přístup k životu o kus liberálnější než ve zbytku země.

Většina návštěvníků Casablanky sem zavítá spíše z nutných důvodů, ať už před odletem nebo po příletu, než aby město navštívilo pro jeho kouzlo. Je pravda, že se nedá srovnávat s daleko atraktivnějšími marockými městy Marrákeš a Fez. Je to město, které se dívá spíše do budoucnosti než do minulosti.

Ať jste kdekoli ve městě, nemůžete si nevšimnout mešity Hassana II, která je dominantou města. Byla postavena v letech 1980-1993 a pracovalo na ní až 10.000 umělců a řemeslníků. Pyšně se tyčí na pobřeží a shlíží na Atlantický oceán. Je to jedna z pouhých dvou mešit v zemi, která je otevřená i nemuslimům; prohlídky jejího interiéru s průvodcem probíhají po celý den mezi modlitbami. Její modlitební sál je skutečně rozlehlý, pojme až 25 000 lidí, dalších 80 000 lidí se vejde na nádvoří.

Uvnitř vás průvodce seznámí s konstrukcí mešity a jejími hlavními prvky. Poté můžete obdivovat mozaiky, mramorové sloupy, nosné oblouky a vyřezávané a malované dřevěné stropy. Neobvyklým prvkem modlitebního sálu je jeho zatahovací střecha, která umožňuje lidem konat bohoslužby za denního světla nebo pod noční oblohou.

V jihovýchodní části Casablanky, ve čtvrti Quartier Habous neboli Nouvelle Medina (Nová Medina), se nacházejí malá tržiště s místními potravinami a řemeslnými výrobky, od kožených tašek po pestře malovanou keramiku. Čtvrť, kterou založili Francouzi ve 20. letech 20. století, je tvořena směsicí koloniálních, art deco a tradičních budov, které jsou rozděleny malými náměstíčky lemovanými stromy. Ačkoli jsou uličky mediny mnohem menší než marrákešské súky, stále je v nich pravá arabská atmosféra.